NĚCO MÁLO O KRONICE OBCE BŘÍZY, O JEJÍM KRONIKÁŘI A TAKÉ O MÍSTNÍM DOBROVOLNÉM HASIČSKÉM SBORU Potřeba zmapovat dosavadní působení Sboru dobrovolných hasičů ve Bříze nabral zřetelnějších podob nedávno iniciativou našeho současného velitele sboru Martina Černého. Totiž člověk, který vidí své dějiny, si nejen rozšiřuje obzory svého vnímání, ale také díky dějinám poznává pouto, které ho pojí k onomu místu a k oné společnosti. V tu chvíli je nepodstatné, zda se jedná o dějiny národa či o dějiny jeho rodné vsi, jeho domoviny nebo „pouhého“ místního hasičského sboru. Byla by škoda nepokusit se hledat v historii naší vsi, když k tomu ve Bříze existuje primární pramen - a to kronika. S laskavým svolením pana Ivana Novotného bytem: Bříza č.p. 2 se nám podařilo nahlédnout do tří svazků Kroniky obce Bříza, kterou přibližně před sedmdesáti lety začal psát pan Václav Kovanda - břízecký rodák a učitel. Svým poutavým vyprávěním podloženým historickými pracemi takových badatelů, jakým byl například Alois Jirásek a mnozí další, nás přenese téměř do počátků naší obce. Původním plánem bylo objevit v zápisech pana Kovandy podrobnou historii Sboru dobrovolných hasičů ve Bříze od založení po současnost, která by poté posloužila místním hasičům a občanům. Jak se nám dařilo? Posuďte sami. Po otevření prvního svazku kroniky, se člověku tajil dech. S jakou pečlivostí zapisoval pan Kovanda veškeré údaje týkající se geografického určení, počtů zvířectva, vývoje rodů a statků ve Bříze, historických událostí… Bylo až neuvěřitelné, čím vším naše ves prošla. Bylo zajímavé, co vše o tak malém kousku České země dokázal pan Kovanda nalézt a vepsat do kroniky. Dlouho jsme však nenacházeli kýžené informace, které by se týkaly místního sboru dobrovolných hasičů. Spíše se objevovaly zprávy typu: Roku 1816 bylo zakázáno stavěti dřevěná stavení na venkově z důvodů bezpečnostních. (Kronika obce Břízy I., s. 62) Dne 27. října roku 1827 uzákoněno pojištění proti požáru, což byla velká pomoc majitelům velké většiny ještě dřevěných domků. (Kronika obce Břízy I., s. 63) Po dlouhém čtení fantastických pasáží z života naší obce a jejích občanů se jako blesk z čistého nebe objevila konečně zpráva o břízeckém hasičském dobrovolném sboru. Doslova cituji: Zápis 12. března 1986: Zpráva od p. Bedřicha Jareše, (…). Dobrovolný hasičský sbor ve Bříze byl založen v roce 1889. Při svém založení měl 15 mužů a 2 samaritáni. Za krátko byla pořízena ruční stříkačka. Tento DHS Bříza byl začleněn do I. Obvodu Hradec Králové a do „Okresní hasičské jednoty královéhradecké 47.“ Pokud se týká přesného dne založení to zatím uvedeno není. (…) Dnes tato základní organizace Svazu požární ochrany spadá pod místní výbor SPO Všestary. (Kronika obce Břízy III., s. 173) Toto je vše, co můžeme v kronice nalézt o založení. Podrobnější události spojené s dobrovolnými hasiči ve Bříze nejsou v kronice uspořádány do samostatného oddílu. Místo toho jsou různě roztroušeny. Jen tak pro představu jak takový úryvek o určité události vypadal a co obsahoval (viz níže o „prádelním domku“, který mimochodem stále stojí): L. Peterka žádá o byt aspoň v prádelním domku u obecního domu č. 54. Ale protože se ho používá sborem dobrovolných hasičů při hlídkách CPO, není možno jej uvolnit. (Kronika obce Břízy II., s. 71) O nové výzbroji a plánech našich hasičů viz úryvek dále: Krajský požární ředitel navrhuje, aby obec koupila novou motorovou stříkačku s potřebným počtem hadic: 400 m B a 105 m C. Dále se opraví betonová vodní nádrž v dolní části návse před č. 9 a 10. (Kronika obce Břízy II., s. 71) Velice zajímavá situace vznikla kolem stavby nové hasičské „kůlny“ a umístěním motorové stříkačky v letech 1946-1947. V kronice je doslova psáno: Potíže s umístěním motorové stříkačky trvaly od jejího opatření. Nebylo možno opatřit místo na postavení hasičské zbrojnice, ani žádnou kůlnu. Není divu, že v zimě 1946-7 zamrzla a byla zle poškozena. Při ohni u Tvrdých ve Světí nebyl také hasičský sbor ze Břízy, protože stříkačka byla u opravy. To také popohnalo jednání o jejím zajištění. Dobrovolně nabízí konečně pozemek p. Kudrna Fr. čp. 1 na poli u Hejlových, kde sousedí s Vojtou Pečenkou. Plány na novou hasičskou kůlnu zdarma zhotovil p. stavitel Josef Fejgl v Praze. Nakonec se uvolil p. Josef Hanka, rolník a velitel hasičského sboru, že stříkačku umístí sám ve svém hospodářství. (Kronika obce Břízy II., s. 155) A tím končí konkrétní ukazatele k naším hasičským „dějinám“. Kronika obce Břízy je však jinak velice barvitým svědectvím doby, kdy žili naše prababičky v prostředí našeho rodného kraje. Na závěr snad jen úvodní slova pana Václava Kovandy, kterými začal kroniku již ve třicátých letech minulého století. Myslím si, že některé jeho myšlenky platí i dnes, což se ostatně můžete přesvědčit. Měli bychom se zajímat o svou minulost, o minulost svého dobrovolného hasičského sboru, své vsi, svého kraje, svého národa. Ono poznání nám totiž může přinést důležité ponaučení. „Je povinností poznat hospodářské a kulturní stránky své domoviny, obce a okolí. Z tohoto poznání roste naše sebevědomí, že my tu již před staletími byli, z chyb a nedostatků vyplývá snaha napraviti, kde jsme co zameškali a zanedbali. Chceme podati věrný obraz naší obce, života a činnosti naší. To nás pobízí a zavazuje k tomu, abychom s největší zodpovědností vše konali, a jednou čestně obstáli před kritikou budoucích pokolení. Jednou to budou opravdové dějiny naší obce, kraje a lidu. Život náš má mnoho stinných stránek, ale má také i své světlo. Pro to světlo je nutno milovati lid a obec, pro to zdravé jádro české zamilovat si rodný kout náš. S láskou chci vám vyprávěti a vašich předcích, vykouzliti minulost a přiblížiti utrpení a slzy, z nichž vyrostl náš domov, kde my jsme nyní tak šťastni. Snad již nezahučí nad námi ty bouře, které se přenesly přes hlavy našich praotců a pradědů, v nichž oni tvrdě stáli na té nepodajné půdě selské, zachovávajíce nám dědictví, které my jsme povinni předati neztenčené našim nástupcům. Ať budoucí pokolení váží těchto dat a zkazek, ať s úctou a láskou spojují se v duchu s minulostí a řídí kroky své věrnosti k domovině jak ji osvědčili naši předkové. Všichni máme jediné přání naší obci: Ať nepouští se dráhy pokroku, ať zkvétají zde občanské ctnosti, aby tu zakotvila pravá sousedská svornost a láska.“
---------------------------------------------------------------------------------